Darina Ničová exkluzivně jen pro náš web
Náš Fanclub Ulice vám přináší zcela exkluzivní rozhovor s herečkou Darinou Ničovou. Že vám toto jméno nic neříká? Prozradit Vám můžeme, že jde o nejen o herečku, ale také moderátorku, spisovatelku a cestovatelku. Má za sebou několik divadelních, ale i filmových či seriálových rolí. Objevila se v několika seriálech jako epizodní postava a právě jednu epizodní roli měla i v Ulici. V jednom díle si zahrála zákazníci v salónu u Gábiny a my Vám právě nyní s touto herečkou přinášíme rozhovor.
Jaká pro Vás byla zkušenost zahrát si v takovém projektu, jako je seriál Ulice?
Měla jsem samozřejmě radost, z vlastní zkušenosti vím, že Ulice patří mezi kvalitnější projekty – mám možnost srovnání, a i když se nenatáčí jeden obraz půl dne, jak tomu bývávalo kdysi, pořád platí, že konkrétně Ulici kvalita neupadá. Je to dáno především profesionálním týmem, který má letité zkušenosti.
Vy jste se na place setkala s Ilonou Svobodovou a Anetou Krejčíkovou, můžete popsat, jaké bylo setkání s těmito herečkami?
S Ilonkou Svobodovou se znám hodně dlouho, už od devadesátých let, kdy hrála v divadle Labyrint. V něm působila i moje maminka, a protože bylo divadlo blízko školy, kterou jsem studovala, mohla jsem do divadelního klubu na obědy. Tehdy jsem přičichla k divadelnímu životu, k zákulisí, ke zkouškám a inscenacím, a to ve mně probudilo touhu věnovat se později herectví. Moc mě proto potěšilo, že jsem si s Ilonkou mohla zahrát, a doufám, že to není naposledy. Taky jsem se na place potkala s režisérem Petrem Soukupem, který má bohaté zkušenosti ze zahraničí, a bylo to na natáčení vidět. Čišel z něj obrovský klid.
Zahrála jste si v Ulici zákaznici Jitky Farské, navštěvujete vy sama pravidělně kosmetické a módní salóny?
Myslím si, že je to v dnešní době v podstatě nezbytnost. Dřív si žena mohla dovolit zhruba po čtyřicítce chodit s neobarvenými vlasy, dát si klidně šátek na hlavu a takzvaně se uklidit k plotně. To si samozřejmě kdekdo může vyzkoušet, ale pokud nechce být vyčleněn ze společenského života, měl by držet krok s dobou. A k tomu patří i péče o zevnějšek. Mám vynikajícího kadeřníka, se kterým jsem spokojená a dá se říct, že nikomu jinému své vlasy nesvěřuji.
Ulice není jediný seriál, ve kterém jste se objevila, můžete jmenovat i další projekty a který pro Vás byl nejlepší zkušenost?
Výborné zkušenosti určitě každý herec získá u zahraničních produkcí. Ještě v době studií jsem natočila se studenty písecké FAMO krátký film v angličtině. Byla to vděčná role – pomalé opíjení. Takhle například zkoušel režisér Vláčil Emmu Černou v konkurzu na film Adelheid. Další vynikající zkušenost přišla s rakouským filmem Das Geheimnis der Hebamme, který se natáčel tři měsíce, z velké části u nás. Je to historický snímek z 12. století o osidlování Střední Evropy. Hrála jsem ženu, které zemře manžel během přepadení. Co se týče českých seriálů, tak kromě Ulice jsem natáčela například Kriminálku Anděl, Modrý kód nebo Ordinaci v růžové zahradě II.
Kdyby Vám byla nabídnuta větší role v Ulici, jakou postavu byste si ráda zahrála a s kým? Klidně bych pokračovala v roli, kterou jsem do seriálu vstoupila. Moje zákaznice přišla do salónu vyzkoušet si svatební šaty. Takže se může stát, že se do Ulice prostě přivdá, a bude žít svou linku v rámci celé Uliční rodiny. Určitě bych se ráda potkala na place s dalšími esy, kromě Ilonky třeba s paní Maciuchovou, Ljubou Krbovou, Šárkou Ullrichovou, nebo Vaškem Liškou, se kterým zrovna hrajeme ve Stavovském divadle.
Kromě herectví se věnujete i moderování, co je pro Vás "lepší profese"? Divadlo, film (seriál) či moderování?
Všechny profese spojuje práce pro publikum, rétoriku, psychologii. To jsou disciplíny, které mě baví neustále studovat. Při moderování máte dost volnou ruku, jakým způsobem budete uvádět hosty nebo reprezentovat nějaký projekt, jste hodně sám za sebe. Před kamerou a na divadle dostanete většinou text, kterého se držíte víceméně podle záměrů režiséra, a zároveň hodně záleží na tvůrčí atmosféře během zkoušení, na tom, jak si vzájemně sednete s kolegy a podobně. Ale nabýváte přitom spoustu zkušeností jak v rámci řemesla, tak i v rámci vlastní osobnosti ve vztahu k druhým lidem. To jsou věci, které se v životě jen tak neopakují, a já jsem za ně moc vděčná. Takže kdybych si měla vybrat, tak především tým lidí, se kterými mi bude dobře.
Máte nějaký herecký vzor?
Jak už jsem zmínila v souvislosti s Ulicí, určitě si moc vážím paní Maciuchové, taky například Zuzany Bydžovské. Rozhodně nesmím zapomenout na Ivu Janžurovou, která je ikonou českého komediálního herectví. Každý ale musí hrát sám za sebe, a stejně jako nebude nikdy žádná „druhá Janžurová“ nebo „druhá Bydžovská“, tak taky nikdy nebude žádný herec mít stejnou paletu zkušeností jako jeho kolega. Stává se, že někdy na činoherní katedře dávají pedagogové důraz na skupinovou soudržnost, to je jistě dobré v divadelním prostředí, ale nakonec přece jenom v herecké praxi vítězí především osobitost, protože divák chce konkrétní zapamatovatelnou tvář a postavu. Alternativní katedra má tohle na paměti. Vzory jsou jistě dobré v začátcích, pak musí jít každý vlastní cestou. Ale úcta k těm, kteří vytvořili nezapomenutelné postavy, ta samozřejmě musí zůstat. Takže můžu jmenovat ještě Danielu Kolářovou, nebo z mužů Jiřího Hrzána, ale to bych mohla pokračovat do nekonečna.
Vy nejste jen herečkou a moderátorkou, ale také spisovatelkou, prozradíte našim fanouškům, o čem jsou Vaše knihy?
Prozatím jsem vydala dva cestopisy a knihu humorných povídek. Čerpám v nich z vlastních zkušeností, to je, myslím, nejlepší. Momentálně připravuju úplně jiný žánr, chtěla jsem vyzkoušet vážnější románové polohy, takže další kniha bude o poznání temnější. Ale je o ze života, příběhy lidí, které znám, nebo jsem znala, neváhala jsem zajít až do autobiografické roviny. Zároveň jsem se pustila do závažných historických témat, jako je druhý odboj, ten mou rodinu docela vážně poznamenal.
Vašim velkým koníčkem je cestování, prozradíte, která země pro Vás byla nejzajímavější a co zajímavého jste na cestách zažila?
Nejde asi říct, která země byla nejzajímavější, protože každá země má svoje specifika, spíš možná nejzajímavější kontinent. Je pravda, že nejraději vzpomínám na Ameriku, a to jak tu Jižní, tak i Spojené státy. Indie je tak pestrá, že ji snad ani nelze dostatečně popsat, ale zůstává pro mě kolébkou nejlepší kuchyně světa. Nejzajímavější zážitky určitě prožijete v amazonském pralese, pokud máte kladný vztah k přírodě a nebojíte se upozadit zápaďácké ego před největší lékárnou světa. Úctu samozřejmě musí člověk mít i při zdolávání vrcholů v Himalájích, nebo během procházení se se lvíčaty na jihu Afriky. Ono to sice vyznívá rošťácky, ale když dodržujete pravidla komunikace daného prostředí, nepřekračujete hranice jen tak z rozmaru, příroda se vám odmění. A to platí i v herectví, je to o pravidlech komunikace.
Vy cestujete sama, na vlastní pěst, jaké má takové cestování výhody a nevýhody?
Každá výhoda může druhému připadat jako nevýhoda. Nedávno jsem četla, že single cestování je dneska trend. Nevím, já jsem se vydala na cesty daleko dřív. Je pravda, že dnes si můžete zorganizovat výlet čistě podle svého, a to i kdekoli v zahraničí, technologie to umožňují. Bohužel na to společnost nebyla zvyklá, ale všude najdete menší i větší města, šťastné i nešťastné lidi. Věřím, že velkým hendikepem může být neznalost jazyků, ale to už dnes není takový problém. Zrovna pro herce to může být dobrá průprava pro neobvyklé komunikační situace
Vzkázala byste něco fanouškům Ulice?
Hlavně bych jim chtěla poděkovat za přízeň, a doufám, že se brzy opět setkáme.
Děkujeme mnohokrát za rozhovor.
Zdroj fotek: www.darinanicova.com